ITÁLIE
HISTORIE
Od příchodu Řeků byla Itálie známá jako Oenatria (Enotria) neboli země vína. Brzy nato, přibližně v roce 800 př. Kr., objevili kouzlo Apeninského poloostrova Heléňané, milovníci vína a ženské krásy. Na jihu Apeninského poloostrova vysadili vlastní vinice a začali pěstovat mnoho řeckých odrůd vinné révy.
Jelikož Itálii po staletí tvořily četné státy různé velikosti a teprve v roce 1861 poprvé vyvstala otázka jejího sjednocení, nebylo možné vyrábět víno ve velkém. Po dlouhou dobu byla země obrovskou nepřehlednou mozaikou malých vinohradnických regionů a vinic. Zdálo se, jako by měl každý obyvatel Apeninského poloostrova za domem vinohrad.
PĚSTOVÁNÍ RÉVY
Itálie leží na úzkém, protáhlém poloostrově ve tvaru kozačky. U její paty se vynořuje ostrov Sicílie, který připomíná vinný hrozen, a anad ním se nachází další italský ostrov, Sardinie.
Itálie nemá jasně vymezené vinařské oblasti. Vinohrady pokrývají celý Apeninský poloostrov, s výjimkou nejvyšších pohoří. Vysoké hory se zvedají jednak na severu země, kde se táhnou od západu na východ, a druhak se nacházejí ve střední a užší části, kde se táhnou v ose sever-jih. Přesto však na hornaté regiony, jež vytvářejí jakousi páteř itálie, připadá 40% veškeré plochy vinic. Vinné révě se totiž daří v jakémkoli chráněném údolí, a mezi dvěma zmíněnými pohořími leží úrodné údolí řeky Pád.
PODNEBÍ A PŮDNÍ PODMÍNKY
Přestože jsou v pro Itálii charakteristická různá mikroklimata, všeobecně lze říci, že na severu Itálie vládne kontinentální podnebí, zatímco na jihu panuje podnebí středomořské. Extrémní teploty zmírňuje vliv moře, od nějž nejsou vinice nikdy daleko.
Severní Itálie má vesměs vápenité půdy, zatímco jih a Sicílie mají půdy sopečné.